Shrnutí v bodech
- Světový oceán pohltil v roce 2025 rekordních 23 zettajoulů tepla navíc, což odpovídá zhruba 40násobku roční globální spotřeby energie.
- Teploty hladiny ve Středozemním a Černém moři vystoupaly při vlnách horka až o 4,6 °C nad dlouhodobý průměr.
- Globální hladina moří stoupala v letech 2012 až 2025 průměrným tempem 4,2 milimetru za rok, zatímco v období 1999–2025 to bylo 3,8 mm ročně.
- Kyselost oceánské vody vzrostla mezi lety 1985 a 2025 přibližně o 17 procent v důsledku pohlcování oxidu uhličitého.
Akumulace tepla a zrychlující vzestup hladin
Dlouhodobá satelitní pozorování i přímá měření na moři potvrzují nepřetržité hromadění tepelné energie ve vodním sloupci. Údaje zprávy OSR10 navazují na zjištění, která přinesla už dřívější letní teplotní anomálie oceánů. Tepelná roztažnost vody společně s táním pevninských ledovců přímo zrychluje tempo, jakým stoupá světová hladina.
Zatímco mezi lety 1999 a 2025 činil průměrný roční přírůstek hladiny 3,8 ± 0,3 milimetru, v období let 2012 až 2025 tempo stouplo na 4,2 ± 0,3 milimetru za rok. Jak uvádí zpráva publikovaná odborným magazínem ECO Magazine, tato změna nepůsobí na všechny pobřežní oblasti rovnoměrně. Největší míru rizika nesou nízko položené ostrovní státy a hustě osídlené říční delty.
Mořské vlny horka zasáhly jih Evropy
Evropská moře vykazují v posledních letech mimořádné výkyvy. Během letních měsíců roku 2024 zasáhly Středozemní a Černé moře intenzivní mořské vlny horka. Povrchová teplota vody se v těchto oblastech přechodně dostala až o 4,6 °C nad hodnoty obvyklé pro dané roční období.
Vysoké teploty vody přetrvávají i v dalších sezonách. Pro české turisty a jachtaře mířící na jih ukazují aktuální teploty moří stále vysoké hodnoty. Na začátku října naměřily stanice v Palmě de Mallorca 26,4 °C, v italském Cagliari 26,1 °C a na španělském pobřeží v Altee 26,0 °C. Horká povrchová vrstva vody funguje jako zásobárna energie pro podzimní atmosférické fronty a cyklóny přicházející ze Středomoří směrem do střední Evropy.
Vliv povodní a bouře Boris na Jaderské moře
Klimatické výkyvy na pevnině mají okamžitý dopad na mořskou biologii i hydrologii pobřeží. Podzimní cyklóna Boris v roce 2024 přinesla extrémní srážky nejen do povodí Odry a Dunaje, ale vyvolala masivní odtok vody také z alpských a apeninských řek do severního Jadranu.
Výzkumníci z německého centra GEOMAR vedení doktorkou Naomi Krauzig dokumentovali výrazné odsolení jadranských vod. Běžná salinita v této části moře dosahuje hodnot kolem 35 gramů soli na kilogram vody. Po vlně záplav a extrémním přítoku z řeky Pád povrchová salinita přechodně klesla pod hranici 15 gramů na kilogram. Tak prudký pokles salinity mění hustotní vrstvení vody a vyvolává stres u mořských organismů, zejména v pobřežních chovech měkkýšů a ryb.
Proměna chemismu a vzestup acidity
Oceány fungují jako hlavní propad pro antropogenní emise oxidu uhličitého. Rozpouštění plynného CO2 ve vodě vytváří kyselinu uhličitou, což snižuje pH mořské vody. Podle zprávy OSR10 vzrostla celková acidifikace světového oceánu mezi lety 1985 a 2025 přibližně o 17 procent.
Podrobnější rozbor metodiky monitoringu publikovala technologická skupina CLS Group, která se podílí na zpracování družicových altimetrických dat. Nižší pH ztěžuje tvorbu schránek z uhličitanu vápenatého korálům, planktonním dírkonošcům i komerčně loveným měkkýšům. Tento proces destabilizuje základní potravní řetězce.
Dlouhodobá měření jako základ předpovědí
Ředitelka zprávy OSR10 Karina von Schuckmann upozorňuje, že desetiletá řada ucelených zpráv umožňuje přesněji oddělit krátkodobé meteorologické anomálie od setrvalých trendů. Do pozorování se zapojují geostacionární družice, flotila autonomních bójí Argo i nově vypuštěné satelity Sentinel-3C.
Pozornost oceánografů se v závěru roku 2026 obrací také k rovníkovému Pacifiku. Měřicí systémy zachycují teplotní anomálie pod povrchem, které mohou vést k rozvoji další silné fáze jevu El Niño. Výsledný posun cirkulačních buněk v atmosféře následně ovlivní rozložení srážek a zimních teplot na obou polokoulích.
