Back to Top
Přejít k hlavnímu obsahu
Počasí

Nulové emise růst teplot hned nezastaví. Při zpoždění hrozí dalších 0,6 °C

Ilustrační foto pro i-meteo.cz
Konec vypouštění skleníkových plynů automaticky nezajistí okamžité zastavení globálního oteplování. Nové modelové simulace ukazují, že chování zemského klimatu po dosažení takzvaných čistých nulových emisí závisí na tom, při jaké teplotě planeta tohoto stavu dosáhne.

Shrnutí v bodech

  • Dosažení čistých nulových emisí při oteplení do 2 °C přináší podle simulací minimální nebo žádný další růst teploty.
  • Při překročení hranice 2 °C mohou globální teploty po zastavení emisí v průběhu dalších 150 let vzrůst ještě o 0,2 °C až 0,6 °C.
  • Model UKESM testoval reakci klimatického systému na zastavení emisí v širokém rozpětí oteplení od 1,5 °C do 6 °C.

Výsledky simulací modelu UKESM

Dlouhodobý předpoklad mezinárodních klimatických strategií počítal s tím, že po úplném zastavení antropogenních emisí skleníkových plynů se průměrná teplota povrchu Země poměrně rychle ustálí. Výzkum vědeckého týmu, který vedlo britské National Centre for Atmospheric Science ve spolupráci s Met Office Hadley Centre a Plymouth Marine Laboratory, však přináší odlišný pohled.

Vědci využili britský model zemského systému UKESM (UK Earth System Model). Tento výpočetní systém simuluje provázané fyzikální, chemické a biologické procesy v atmosféře, oceánech a biosféře. Experimenty sledovaly odezvu planety po zastavení emisí v širokém rozpětí počátečního oteplení od 1,5 °C do 6 °C ve srovnání s předindustriální érou. Výsledky publikoval časopis Nature Climate Change.

Z dat vyplývá, že pokud lidstvo dosáhne nulových emisí v době, kdy celkové oteplení nepřekročí zhruba 2 °C, povrchové teploty už dál výrazně nestoupají. Dodatečné oteplení je v takovém scénáři minimální nebo nulové. Problém nastává ve chvíli, kdy se bodu nula dosáhne až při vyšších teplotních úrovních. V těchto případech model zaznamenal setrvačný růst globální teploty o dalších 0,2 °C až 0,6 °C během následujících 150 let.

„Naše zjištění zpochybňují běžný předpoklad, že dosažení nulových emisí okamžitě zastaví globální oteplování. Zjistili jsme, že po dosažení čisté nuly pravděpodobně dojde k dalšímu oteplení, a to, jak velké bude, závisí na teplotě planety v okamžiku, kdy tohoto bodu dosáhneme,“ uvedl profesor Colin Jones z National Centre for Atmospheric Science a vedoucí projektu UKESM.

Oslabení oceánů a půdy

Příčinou dodatečného růstu teplot po vypnutí emisí je chování přirozených propadů uhlíku. Pevninské ekosystémy i světový oceán v současnosti pohlcují významnou část oxidu uhličitého, který lidská činnost vyprodukuje. Se stoupající teplotou povrchu se však efektivita těchto procesů snižuje.

Při vyšším oteplení absorbují suchozemské ekosystémy méně oxidu uhličitého. Zároveň slábne schopnost oceánů ukládat další uhlík, což snižuje jejich dosavadní ochlazující vliv na atmosféru. Když tyto přirozené záchytné mechanismy poleví, rovnováha mezi teplem absorbovaným oceány a teplem vyzařovaným zpět do prostoru se posune. Výsledkem je pokračující ohřívání vzduchu i bez nových emisí z komínů a výfuků.

Tento jev, v odborné literatuře označovaný jako Zero Emissions Commitment (ZEC), byl v minulosti považován za veličinu blízkou nule napříč různými emisními trajektoriemi. Nové simulace ukazují, že hodnota ZEC není konstantní, ale stoupá společně s celkovou kumulovanou teplotou planety.

Odborníci proto upravují své projekce. Podobně jako dříve klimatické modely škrtají nejhorší scénáře extrémního oteplení nad 4 °C kvůli reálnému vývoji energetiky, nyní upřesňují i fyzikální limity samotného dojezdu oteplování po ukončení emisí.

Dlouhodobý vliv na hluboké vody

Závěry britského týmu doplňují i poznatky dalších pracovišť. Výzkumníci z University of Melbourne a ARC Centre publikovali v říjnu 2026 studii v časopise Communications Earth and Environment založenou na australském modelu ACCESS. Zaměřili se na ukládání tepla ve větších hloubkách.

Podle jejich zjištění vede akumulace tepelné energie v hlubokých vrstvách oceánu k dlouhodobým posunům v atmosférické a oceánské cirkulaci. Změny v tropickém Tichomoří, které připomínají trvalejší stavy jevu El Niño, mohou přetrvávat po celá staletí i poté, co atmosférická koncentrace skleníkových plynů přestane stoupat. Rychlejší dosažení nulových emisí rozsah tohoto hlubokooceánského prohřívání prokazatelně omezuje.

Omezení modelu a další ověřování

Výsledky publikované v časopise Nature Climate Change vycházejí z jednoho komplexního modelu zemského systému. Autoři studie upozorňují, že k potvrzení těchto závěrů je nutné provést srovnávací experimenty na dalších světových modelech, které používají odlišné numerické formulace pro biologické cykly a vertikální promíchávání oceánů.

Britský tým nyní koordinuje mezinárodní analýzy v rámci příprav podkladů pro další hodnotící cykly Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Ty mají ukázat, zda stejnou míru dodatečného oteplení o 0,2 °C až 0,6 °C vykazují i jiné modelovací systémy.